Dějiny zaniklé obce Velcí jsou úzce spojeny s dějinami Jinecka, a tudíž jsou obdobné jako u ostatních sousedních obcí.
Velcí je úřadní název obce (od roku 1953 katastrálního území) od r. 1923. Do té doby se obec nazývala Veliká či Velká a v německém jazyce Welkau. Kdy Velcí vzniklo, není přesně známo. Za doby husitské se podařilo vladykům z Jinec rozšířit panství, takže v roce 1454 vedle Jinec, kde byla tvrz a kostel, k němu náležely též okolní vsi: Velcí, Křešín, čenkov, Rájce (zanikly za třicetileté války), Komorsko a Rejkovice.
Na počátku 16. století Jinecko získal rytířský rod Pešíků z Komárova. Po smrti Kunaty Pešíka se jeho synové mezi sebou rozdělili (někdy v roce 1520). Jinecko obdržel Václav zv. Jinecký, ale ne celé – pouze Jince, Velcí a Bílý mlýn (u Čenkova). Po jeho smrti roku 1525 se Jinecko dostalo do původní podoby a držel je Jan Pešík. V rukou Pešíků bylo Jinecko do roku 1605, kdy je koupil (včetně Velcí) Ctirad Malovec z Chýnova. Za třicetileté války v roce 1647 přešlo panství do rukou Vratislavů z Mitrovic.
V roce 1639 vtrhl na Podbrdsko švédský generál Jan Banér a téměř je vypálil. Na pokraji zániku byly Jince a okolní vesnice. Obyvatelstvo se skrývalo v lesích, navíc řádil mor. Ve Velcí zůstaly po staveních jen kamenné zříceniny, Ohrazenice lehla popelem, Křešín byl do základů vypálen. V roce 1653 ve Velcí žilo celkem 8 rodin ve staveních „hrubě zpustlých“.
Jinecké panství bylo poměrně malé a jeho význam tkvěl především v rozvinuté železářské výrobě. Tato výroba poskytovala celou řadu možností pro obživu obyvatel. Bylo to především uhlířství – na dřevěném uhlí byl závislý provoz pecí a hamrů. Dále poddaní vozili uhlí k pecím či hamrům, přiváželi dříví, do pecí železnou rudu, rozváželi železo. Takže práce pro pec, v lese a zemědělství přinášelo obživu i Veličákům. Mnoho rodin se živilo cvokařstvím – domácí výrobou hřebíků, skob a kramlí. Cvokařství a uhlířství postupně dokonalo, neboť nemohly soutěžit se strojovou velkovýrobou a těžbou uhlí.
Velcí 1938 
V roce 1901 byl v obci založen Sbor dobrovolných hasičů. Hasiči se zúčastňovali všech akcí v místě i okolí, pořádali plesy, hráli ochotnické divadlo. V roce 1913 postavili na návsi požární zbrojnici, která stála ještě v roce 1955. V roce 1941 se sbor rozchází, neboť obec byla vystěhována na základě nařízení Wermachtu. Po skončení 2. světové války, po navrácení občanů do Velcí, sbor svoji činnost obnovil.
V roce 1910 byla ve Velcí založena DTJ. Zúčastňovala se cvičebních akcí, pořádala plesy, hrála ochotnické divadlo. V roce 1932 byl ustanoven odbor házené, která byla hrána na velmi dobré úrovni. Dorostenec Kolář se stal vítězem čech v zápase řecko-římském. V roce 1935 ale utrpěl při zápase úraz a na následky zranění zemřel.
V obci nebyli pouze stoupenci DTJ. Velkými Sokoli byli kovář Ant. Velich, Josef Zárybnický a mnozí další. Jistě mnozí pamatujeme memoriál Josefa Zárybnického v atletických disciplínách pořádaný v Jincích. Tento velecký rodák, člen Sokola, nastoupil v roce 1939 k firmě Siemens v Praze. Byl přemístěn do Norimberka. Na počátku roku 1940 byl zatčen a umístěn do norimberské věznice, kde zemřel 14. 2. 1943.
Ve světové válce 1914 – 18 bylo z Velcí 58 mužů, padlo a zemřelo 12. Ze zajatců se vrátili 3 legionáři. Padlým občanům byl v roce 1927 odhalen pomník, na kterém je kříž 1914 – 18 a pod seznamem padlých stojí nápis : „Našim padlým věnuje Otčina“.
V roce 1920 navštívil továrnu v čenkově prezident republiky T.G.Masaryk. Za dělníky prezidenta přivítal předseda dělnického výboru a zároveň i starosta obce Velcí Ant. Šmíd.
Konzumní spolek „Včela“ postavil v roce 1930 prodejnu, která však byla několikrát vykradena, a proto byla přistavena obytná část.
V letech 1910 – 30 žil ve Velcí muzikant – pan Lukáš. Mnoho chlapců z Velcí a okolí vyučil hře na různé hudební nástroje. V obci byla dobrá parta muzikantů. Hráli na plesech, svatbách i pohřbech. Posledním kapelníkem byl Vojtěch Zárybnický.
Existenci obce Velcí zásadně ovlivnil vznik dělostřelecké střelnice v Brdech koncem 20-tých let minulého století.
Léta běžela, přišel osudný 15. březen 1939. československou armádu v Jincích střídá armáda okupantů – Wermacht. Došlo k prvnímu exodu Veličáků. V roce 1941 přijeli do obce úředníci osidlovacího úřadu z Rokycan a začali Velcí připravovat k vystěhování, a to do konce října. Směli zde zůstat pouze lesní zaměstnanci a občané pracující v kasárnách.
V roce 1945 se vrací většina občanů zpět. Začíná nový život. V roce 1947 je do obce zaveden telefon z Jinec. Obyvatelé vykopali díry a osadili sloupy, technici natáhli pouze dráty a zapojili. V roce 1948 byla zřízena obecní prádelna. V dubnu se začala kopat obecní studna, v září dohotovena s výhledem na obecní vodovod. V listopadu bylo založeno zemědělské strojní družstvo, ze kterého v dubnu 1949 vzniklo, jako první v tehdejším okrese Hořovice, JZD.
Rok 1952 se stal pro Velcí osudným, tak jako rok 1941. Na základě zákona o vojenských újezdech č. 169/49 Sb. bylo rozhodnuto dělostřeleckou střelnici Brdy rozšířit o území obcí Velcí, Hrachoviště, Přední a Zadní Záběhlá, Padr a Kolvín. Přišlo nařízení MNO, že se obec musí do konce června vystěhovat. Opět nastal křik a pláč, žádná pomoc však nepřišla. Jeden za druhým opouštějí Velcí. Veličáci si kupují či staví domky v okolí, jiní odcházejí za prací dále do kraje. Končí historie obce, ze které se stalo pouze katastrální území. Z velké části je obec zbourána, bydlí zde pouze lesní personál.
Ve 2.polovině 80- tých let byla malá část katastrálního území Velcí přičleněna k Ohrazenici. Jedná se území mezi Ohrazenicí, lesem Vystrkovem , cestou Ohrazenice -Velcí a mostem přes Pstruhový potok (u Dendysů).